Cestopis (2010). S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem do španělských měst na severoafrickém pobřeží, které nejsou pouze hraničním přechodem, kde se nad partičkou domina nehledí na víru a manželský slib se zapíjí silným mátovým čajem.
Ceuta i Melilla se sice nacházejí na severoafrickém pobřeží, ale jsou nedílnou součástí Španělského království, což do značné míry komplikuje vztahy s muslimským Marokem. V obou městech navíc nežijí pouze Španělé, Arabové a Berbeři z pohoří Rif, ale také početné komunity Židů a španělských "gitanos". Soužití této směsice kultur teoreticky tvoří velmi třaskavou směs. Prakticky spolu tamní obyvatelé ovšem vycházejí takřka vzorově a zvláště při partičce domina se na náboženství a původ nehledí. Dobrou ilustrací vzájemného respektu jsou i vánoční svátky, kdy si křesťané zdobí palmy, zatímco pro muslimy a židy je oslava narození spasitele jen dalším všedním dnem. Překážkou ani není, že obě španělské enklávy obklopuje vysoký plot, který brání migraci obyvatel. Pro Maročany zůstávají místy, kam dojíždějí za prací, obchodem i setkáváním, proto je příliš nepoznamenal nepříznivý osud příhraničních měst.
