Folklorika

12. 10. 2019, 10:20

Zábava
skryté titulky, High Definition

Režie: M. Rychlíková

Píseň a krajina. Jak ovlivňuje krajina podobu lidové písně?

Téma vztahu lidové písně a krajiny žádný folklorista nikdy explicitně nezpracoval, ale že se charakter krajiny do písně otiskuje, o tom není pochyb. Historik, balkanista a starosta Slováckého krúžku v Brně Václav Štěpánek je naším průvodcem krajinou a pokusí se vzájemné vlivy odhalit. Při tomto hledání nemůžeme pominout postřehy Vladimíra Úlehly, autora dodnes cenné knihy z roku 1949 Živá píseň. Úlehla zaznamenal "dar místního lidu zrcadlit krásu polí, luk a strání, mlhu dálky, dar, který vede ruku k výšivce a hrdlo ke zpěvu". Tento dar je ovšem v současnosti vzhledem ke změnám životního stylu a k proměnám krajiny nenávratně ztracen. Lidovou píseň ovlivnil fakt, že venkovský život se odehrával z větší části venku, pod širým nebem, právě v krajině, proto není divu, že se lidový zpěvák ke krajině a různým jejím prvkům obrací, bere si je za svědky, dovolává se jich. Volná příroda a otevřený venkovský prostor dodávaly člověku a jeho písni rozlet, volnost, čistotu, pravdivost. Dušan Holý píše, že muži na Horňácku velmi pomalu vkládají do zpěvu táhlých písních četné pauzy a vůbec je rozvolňují právě proto, že měli řadu příležitostí ke zpěvu v přírodě. Nejvýrazněji do lidové písně pronikly samozřejmě hory. Hory jako způsob života, hory jako úkryt zbojníků, hory jako symbol, hory jako něco, k čemu se lze obrátit se svým žalem a které svou monumentalitou poskytnou útěchu. Lidovou píseň formovala také činnost člověka v krajině – s konkrétní činností jsou nejúžeji propojeny zejména táhlé písně trávnicového typu, kosecké, a to mužské i ženské, zpívané v hornatých částech Slovenska a Moravy při hrabání sena, nebo písně zpívané při práci v lese či při pasení dobytka. Tyto písně jsou zvukově nosné, počítají s ozvěnou a dobrou vodivostí hlasu. Některé písně ovšem byly s pracovním procesem spojeny v těsném vztahu. Jejich funkcí bylo sjednocení pracovního rytmu a tempa. Ačkoli člověk pracovní rytmus sám vytvářel, rytmus práce zprostředkovaně pronikal i do jeho ostatního života. Patří sem zejména kosecké písně. Krajina a přírodní prostředí jim vtisklo volnou a táhlou podobu, ale pracovní proces je usměrňoval v přesném rytmu. Dnešní styl života způsobil, že člověk krajinu opustil – to se zpětně odráží i na písni, která se již v krajině nezpívá. Píseň, táhlá píseň, byla spjatá s životem člověka v krajině, a když sepětí člověka a krajiny skončilo, skončil i pravý život lidové písně. Ta sice žije dál, ale v jiné podobě, v podobě, jíž říkáme folklorismus. Ukázky písní, o nichž byla řeč, interpretují mužský a ženský sbor Slováckého krúžku, CM Strážničan, bratři Mičkovi a Pavel Popelka.

Přidat do mého TV programu

Přidat všechny díly seriálu