Komediální drama ČR (2015). Silný příběh dvou bratrů, kteří jsou si blízcí i vzdálení zároveň. Zatímco Kobra je nevyzpytatelný feťák a zloděj, Užovka touží po klidnějším živobytí. Návrh spolužáka ze základky pustit se do společného podnikání se zdá být nabídkou snů, kdyby tu ovšem nebyl Kobra. Televizní premiéra cenami ověnčeného koprodukčního snímku ČT. Scénář J. Žváček. Kamera P. Koblovský. (107 min)
Zobrazit fotogalerii (27) |
„Kobry a Užovky jsou podle scénáře, který jsem vždy toužil napsat, ale nikdy jsem k tomu neměl dostatek odvahy,“ říká režisér Jan Prušinovský o debutovém scénáři Jaroslava Žváčka, který byl v roce 2011 podpořen Filmovou nadací. „U tohoto filmu pro mě bylo podstatné, aby vše bylo nadmíru autentické. Nebaví mě dramata, která dusí vší osudovostí a vážností. I v dramatické tvorbě si lze pohrávat s humorem. Zpravidla je trochu černý, absurdní, nebo dokonce nepatřičný. Nejde o klauniády nebo hlášky, spíš se jedná o výběr úhlu pohledu. Nicméně aby nedošlo k mýlce a tento film nebyl nálepkován jako tragikomedie. Ne, není to tragikomedie, je to opravdu drama,“ popisuje režisér Jan Prušinovský, jaký klíč zvolil k vyprávění příběhu o dvou nevlastních bratrech. Představitel Užovky Matěj Hádek ale žánr filmu vnímá docela jinak: „Kobry a Užovky vnímám jako grotesku, podobenství o tom, jací bychom neměli být, pokud chceme, aby se tady dalo ještě dýchat, když to přeženu. Víš, jak málo stačí k tomu, aby měl člověk pocit, že je ten jeho život zpackaný. Není to o tom, co žijete, ale spíše o tom, jak moc chcete být v životě šťastní. Zní to jako totální fráze, ale když se alespoň trochu dokážu oprostit od toho, že jsme to hráli my dva a dívám se na to jako divák, tak je to smích, smích, smích a najednou si říkám, proč jsme tak hloupí. Když stačí tak málo.“ Oba bratři pak připouštějí, že na role bratrů si za posledních deset let mysleli několikrát. „Když jsme se o tom s bráchou bavili, tak jsme vyloženě chtěli, abychom si mohli zahrát v příběhu, kde budeme ztvárňovat bratry a aby to mělo hlavu a patu. Tedy, aby to nebyla jenom taková naše chtěnost. Když to vezmete do detailů, máte dva bratry, kteří se mají rádi, dělají stejnou profesi a ještě ji můžou dělat společně, to nevyjde vždycky. Ale až nám bude sto, tak bude zábava se na to dívat. Je to vlastně taková sobecká záležitost,“ směje se Matěj, o sedm let starší než Kryštof. A jak film vidí Jan Hájek, držitel Ceny Thálie pro činoherce do 33 let, pro kterého jsou Kobry a užovky debutem na filmovém plátně? „Je to, myslím, film o normálních lidech. Úplně přesně jsem si dokázal představit, kolik takových lidí, kteří mají plány a chtějí se vymanit z maloměšťáctví, je. Řeší, jak to udělat. Líbí se mi na tom okolnosti, ať se člověk snaží, jak chce, a má ideály, snaží se z toho světa vymanit, tak je stejně sražený. To je ta neúprosnost života. Toho života, ve kterém není nic ideální, a když si člověk řekne, že chce začít znova, ono to většinou spíš nejde. Je to nečisté a neuhlazené, a to jak u replik, tak charakterů.“
