Opakování 25.6./ČTart. Pečlivá dramaturgie, náročný repertoár a kritický pohled na svět, kořeněný cynickým humorem. Komorní scéna Aréna nikdy nepodléhala módním trendům a divácké poptávce, přesto se za třicet let vypracovala v českou divadelní špičku.
Komorní scéna Aréna se poprvé otevřela pro diváky inscenací hry Bleděmodrý Petr. Psal se rok 1993 a soubor si dal rok nato název Komorní scéna Aréna. Dva byty nad sebou dělaly scénu a zázemí divadla. V prvním patře byl bar a foyer, za ním malá scéna s hledištěm pro 60 diváků. Žádný klasický kukátkový prostor, ale malá aréna. Diváci si s herci téměř dýchali do tváře a byli absolutně vtaženi do hry. Vznikla scéna bez vlastní divadelní budovy, kde se za okny činžovního domu hraje komorně, s důrazem na herce, na osobitou dramaturgii. Ta se obrací ke klasikům i současným autorům. Nikdy ale nerezignuje z vlastního názoru a výkladu světa. A rozhodně nehladí po srsti. Nejde líbivou cestou konformního divadla, ale zcela opačnou. A nutno říci, že cestou úspěšnou, důkazem je hned několik po sobě jdoucích ocenění Divadlo roku, Cen divadelní kritiky a mnoha ocenění pro jednotlivé herce. V dokumentu Třicet komorních sezón se budeme vracet v čase a zároveň sledovat jubilejní divadelní sezónu, která začíná Čechovem a končí původní dramatickou novinkou Tomáše Vůjtka s názvem Režisér.
