Větší foto

• 1. 7. 2024, 2:25

Dokument (2011)
skryté titulky

Režie:

Na Prajzské se povědalo... Dokument (2011). Lidová básnířka, spisovatelka a varhanice Jana Schlossarková sbírala celý život příběhy a vyprávění z Prajzské. I díky ní tak zůstává hlučínské nářečí stále živé.

Regionální lidová básnířka, spisovatelka, ale také varhanice Jana Schlossarková se narodila v Hlučíně. Nejdříve bydlela v Ostravské ulici č. 136, po sňatku s Bohumírem Schlossarkem pak v Hrnčířské ulici č. 39. Vyrůstala s maminkou, sestrou a tetou Marií Hrbáčovou. Otce, který padl ve 2. světové válce, nikdy nepoznala. Po ukončení ZŠ v Hlučíně a po absolvování Střední zdravotnické školy v Opavě se stala dětskou sestrou v Ludgeřovicích, u tohoto povolání pak zůstala celý život. Žila v rodině, kde byla zachovávána tradice vydávání tzv. svatebních novin šitých na míru, komických inzerátů a veršovaných přání. Básnické vlohy získala po svém otci a jeho sestře Marii Hrbáčové, která znala mnoho příběhů a veršovánek ze života obyvatel Hlučínska v hlučínském nářečí. Jana Schlossarková celý život shromažďovala příběhy a vyprávění, které si pamatovala ze svého dětství a které slýchávala při pravidelných návštěvách příbuzných "omy a opy" a při draní peří "u peřa". Dalším zdrojem byly příběhy, které pocházejí z lidové slovesnosti, a také příběhy, které se vyprávěly přímo v dětské ordinaci. Jana Schlossarková nemá žádnou básnickou průpravu, psaní je jejím koníčkem, kterému se mohla naplno věnovat až v důchodu, tj. od r. 1996. Hned po revoluci přispívala povídkami do časopisu Hlučínsko, kde používala nářečí jen v přímé řeči. Hlavním impulsem k vydání první knížky v hlučínském nářečí byl televizní pořad, při kterém si uvědomila, že dnešní generace již bohužel vůbec nezná řeč svých předků – nenapodobitelnou prajzskou mluvu.

Další díly

Odvysílané díly