Dokument. Portrét umělkyně, která si umělecké svobody cenila nadevše a životem procházela jako dělová koule.
Zobrazit fotogalerii (15) |
Zdenku Braunerovou (1858–1934) nic nepředurčovalo k umělecké dráze – narodila se do zámožné pražské rodiny advokáta a poslance F. A. Braunera, její matka vedla vlastenecký salon. Začala studovat malířství, nejprve u A. Chitussiho, později v Paříži. Francouzské umění ji velmi zaujalo a inspirovalo – díky svému švagrovi, jímž byl básník Élémir Bourges, se seznámila s osobnostmi jako Anatole France, Paul Claudel, Auguste Rodin. I po svém návratu do Prahy hrála později důležitou roli v česko-francouzských kulturních stycích. Další její inspirací bylo lidové umění, zejména kultura Moravského Slovácka a Slovenska. Její dílo zahrnuje malbu, zejména krajinářskou, malbu na skle a dekorativní umění. Je považována za zakladatelku české knižní grafiky. To, co k ní muže jejího života přitahovalo – její vzdělanost, rozhled, samostatnost a síla osobnosti – bylo často i důvodem, proč její milostné vztahy končívaly před branami manželství. Muži jako Antonín Chitussi nebo Vilém Mrštík nebyli připraveni na rovnocenný partnerský vztah. Zdenka Braunerová svou samotu dokázala naplnit přátelstvím a prací – od roku 1904 pracovala ve svém ateliéru v Roztokách u Prahy. Byla umělecky činná až do své smrti a kromě organizování uměleckého života se stala patronkou mladších umělců – Miloše Martena, Františka Bílka nebo Jana Zrzavého. Iveta Grófová přistoupila k životnímu a uměleckému osudu Zdenky Braunerové velmi osobitě – v autentickém prostředí roztockého ateliéru dvě herečky ztělesňující Zdenku Braunerovou a její sestru Annu rozehrávají skrze jejich korespondenci, dobové výpovědi a vyjádření odbornic na dílo Z. Braunerové příběh této zajímavé umělkyně a ženy, která předběhla svou dobu ve vztahu k umění i k mužům. Filmovým jazykem vyjadřuje Grófová výtvarný a grafický odkaz Braunerové a vytváří tak neotřelý "životopisný" dokument.
