Větší foto

• 27. 10. 2024, 2:50

Dokument (2016)
skryté titulky, High Definition

Režie:

Dokument (2016). Tříletý dialog dokumentaristy Pavla Štingla se sochařem Jaroslavem Rónou během realizace jedné z největších bronzových jezdeckých soch na světě. Kamera M. Janek.

Sběrný snímek Odvaha, který byl ve světové premiéře uveden na 51. MFF v Karlových Varech, vznikal v průběhu realizace stejnojmenné sochy Jaroslava Róny v letech 2014-–2015. Svým stylem volného víceletého rozhovoru mezi dokumentaristou Pavlem Štinglem a sochařem Jaroslavem Rónou navazuje na dokument „Popis jednoho zápasu“, který o dvanáct let dříve vznikal během realizace pomníku Franze Kafky v Praze. Bronzový jezdecký pomník pro veřejný prostor je alegorií odvahy. Moravské náměstí v Brně tak završilo svůj odkaz čtyř platónských ctností dobré obce, které jeho nové podobě navrhnul architekt Josef Hrůša. Socha je dedikována Joštu Lucemburskému, markraběti moravskému. Vznik pomníku provázela řada peripetií, léta soutěžení, mnoho diskusí v médiích. Samo město Brno prodělalo mnoho názorových rozepří, politických přestřelek v lokálních tiskovinách i na přenosových vlnách. Realizace a samo odhalení sochy, která je svým významem nezřídka srovnávána s Myslbekovým svatým Václavem, byly mimořádnou prověrkou obecného dialogu o umění ve veřejném prostoru, o mediálních reakcích na umění financované z veřejných prostředků i o komunikaci mezi politickou a uměleckou obcí v proměnách volebních období. Malý dokumentární štáb v autorském obsazení Pavel Štingl, v roli režiséra – Miroslav Janek, v roli kameramana, během dvouletého sběrného natáčení posunul rozhovory s Jaroslavem Rónou do širokého rámce úvah nejen nad dílem samým. V průběhu měsíců modelace jezdeckého pomníku se dialogy mezi dokumentaristou a výtvarníkem rozšířily na vztah sochaře k městskému prostoru v proměnách politických režimů... vztah mezi uměním tradičním a konceptuálním... na spolupráci sochařů a architektů v různých dobách, či na odvahu současného autora proniknout do veřejného prostoru, demokratizovaného veřejnou diskusí hyperkritického ladění. Snímek „Odvaha“ není obhajobou stejnojmenné sochy. Je přirozenou a povinnou reakcí dokumentaristů být při vzniku něčeho zcela mimořádného a zaznamenat, co se v současném umění odehrává.